obrázek animace obrázek animace obrázek animace obrázek animace obrázek animace obrázek animace obrázek animace obrázek animace obrázek animace obrázek animace obrázek animace obrázek animace obrázek animace obrázek animace obrázek animace obrázek animace obrázek animace
Historie obce Bešetín

Maličká osada o ..... číslech popisných včetně bývalého panského dvora nikdy nebyla samostatnou obcí. Nejstarší anály ji ozačují jako součást obce Bílenice. V písemnosti z roku 1548 však je Bešetín uváděn jako součást "zboží" dražovického. Tehdy jej Břetislav Švihovský spolu s Dražovicemi prodává Janu Šťastnému z Říčan. Jméno tohoto pána, příslušníka v té době významného českého šlechtického roku, se objevuje v souvislosti s jinými vesnicemi dnešního žihobeckého správního území a také s některými místy jeho okolí. Poznamenejme tedy o něm, že jeho život skončil v roce 1556 tím, že pan Jan utonul. Zdali dobrovolně či nešťastnou náhodou, není nikde psáno. Zřejmě tou nešťastnou náhodou, neboť nešťasný Šťastný byl prý pohřben v bukovnickém kostele.

Bešetín
Další informace o majetku Jana Šťastného jsou dosti chaotické. Některé prameny uvádějí, že po Janově smrti jmění převzal jeho syn, rovněž Jan. Jiné uvádějí, že Dražovice i s Bešetínem a dalšími vesnicemi Jan Šťastný prodal. Zdali Jan-otec nebo Jan-syn se neuvádí a do třetice v rodopise rodiny manželky Jana Šťastného stojí, že tato vdova se znovu vdala a "nezůstavila žádných dítek".

Bešetín v následujících dobách prošel majetnictvímk řady dalších šlechticů až se do roku 1668 stal opět spolu s Dražovicemi částí panství žichovického. Poplužním dvorem tohoto panství byl pak až do roku 1934. Stejně jako statky tohoto panství Damětice, Frymburk a Žichovice totiž nebyl dotčen poválečnou pozemkovou reformou a zůstal v majetku příslušníků rodu Lamberků.

Od druhé poloviny 19. století však byl majiteli pronajímán. V roce 1934 správa žichovického nikoliv už panství, nýbrž velkostatku, bešetínský dvůj prodala. Jeho majitelem se stal František Kožla, rodák z Kozlova a dosud majitel statku v Beňovech u Klatov. Protože však smlouva mezi správou velkostatku jako prodávajícím a dosavadním nájemcem bešetínského dvora Bohumilem Hozmanem měla platnost až do roku 1939, nový bešetínský statkář Kožla se hospodaření ujal až v tomto roce. Za necelé tři roky však tehdejší německé okupační orgány uznaly jeho hospodření za málo prospěšné Velkoněmecké říši a na statek uvalily tzv. nucenou správu. Hospodářství statku řídil okupanty dosazený a nim loajální správce. Statkář Kožla se svojí manželkou a dvěma syny byli na svém statku dělníky. Po osvobození v roce 1945 Kožla, teď už Jan Kožla syn, začínal znovu. Opět ne nadlouho. V roce 1948 byl jeho bešetínský dvůr znárodněn. Opět se majitelé stali na svém dělníky. Statek Bešetín se stal farmou statku Damětice, součástí Státního statku Hartmanice. Později byly pole i budovy dvora Státním statkem Hartmanice předány Jednotnému zemědělskému družstvu Žihobce. Současně se vesnička Bešetín po několikasetleté příslušnosti k Dražovicům stala osadou obce Žihobce. Počátkem devadesátých let minulého století byl bešetínskýk majetek restitucí vrácen tehdy poslednímku žijícímu potomku rodiny Kožlů, dceři Jana Kožly - syna z prvního manželství, paní Habrové. Ta statek pronajala žihobeckému hospodáři - p. Josefu Veselému.